Trojka Holí

Tento most sahá až na samý konec světa. Jeho nižší stupně lákají statečné a vábí zvědavé, aby na ně vystoupili a vydali se na cestu. Klene se do nebeské výšky - jenže pak nepokračuje dál. Postava stojí na jeho konci a přemýšlí, kam teď. Zeshora jí do očí svítí slunce a oslňuje ji i jeho mihotavý odraz na hladině řeky, která se jako stuha vine hlubokým údolím pod ní. Vzduch v této výšce je na věky křišťálové čistý. Je nabitý energií, která v něm jiskří, a ona si uvědomuje, že toto místo i ona sama jsou plné dosud neprojevených možností. Zhluboka dýchá a vnímá, jak ji horský vzduch osvěžuje a rozjařuje.

Vidí hole těch, kdo vystoupili do těchto míst před ní. Odtud se možná vrátili zpět, protože se neodvážili udělat další krok. Chviličku váhá, nedívá se dolů, a pak vykročí do zdánlivého prázdna. Cítí, jak se jí pod nohama zhmotňuje pevná skála a břidlice. Začíná chápat, že celý most vznikl díky krokům a snům jejích předchůdců. Nadechne se a pokračuje v cestě, krok za krokem. A jak jde, most pod jejíma nohama dál roste.

Tři hole vás zvou k prozkoumávání dosud nepoznaného a ke hledání zatím nezmapovaných míst. Vyzývají vás, abyste posunuli a rozšířili své hranice. Dobře se rozhlédněte, kde právě stojíte, a ujměte se vedení.