Šestka Mečů

Oči se mu klíží. Cítí, jak ho něžné ruce zvedají a pokládají na hebká opeřená záda. Cítí, jak se napínají svaly, které ovládají křídla, jak se ohýbají šlachy a kosti, a pak labuť s prudkým trhnutím vyráží k nebi. Jeho vlastní nohy a paže jsou malátné, poddajné, jako by z nich vyprchala veškerá vůle. Labuť ho nese vysoko a on se na jejích zádech zatím choulí v zárodečné poloze. Je rád, že ho odnáší pryč.

Labuť letí nocí a její křídla nejeví žádné známky únavy. Snad ani neví, co je to vyčerpání. Stejnoměrná síla rytmického mávání křídel, živé teplo a tep jejího srdce pod jeho hrudí jako by mu pronikaly pod kůži a vlévaly do něj část její energie. Když jitřní svítání vyšle na oblohu první váhavé paprsky světla, konečně otevře oči, aby se podíval na krajinu, která se ztrácí hluboko pod nimi. Je tak daleko! Je těžké uvěřit, že tak miniaturní svět dokáže vyvolat tak veliký strach a působit takové trápení. Míjejí černé krákorající vrány, ale on je k jejich křiku hluchý. Upřené hledí vpřed, a když se rozestoupí mraky, spatři, kam ho labuť nese. Usmívá se a s novou silou v rukách se pevně drží její šíje.

Šestka mečů je únikovou cestou z těžkostí. Je to příležitost vzpamatovat se po přestálém utrpení. Příliš mnoho změn v matoucím světě ve vás možná vyvolalo sklíčenost a malomyslnost. Je třeba, abyste se nad ně dokázali povznést.