Rituál propuštění
Když Luna stojí v Bráně mezi světy a hvězdy šeptají jména našich duší, rozpomínám se. Na sliby dané v časech, které dávno splynuly s prachem. Na tichá zranění žen a mužů mé krve, jež utkaná jsou v mém dechu, v mém těle, v mém hlasu.
V tichu tohoto posvátného okamžiku vnímám něco, se chce osvobodit. Něco prastarého. Něco, co už dosloužilo.
Kolik dcer nesmělo zazářit, protože jejich matky zapomněly, jaké to je tančit ve Světle?
Kolik synů sklonilo hlavu, protože v očích otců neviděli požehnání, jen stín vlastního neúspěchu?
Ale dnes... dnes končí cyklus. Dnes se já stávám tím, kdo kruh přerušuje.
A tak, ve jménu Světla, které bylo dříve než všechen stín,
ve jménu Prvotního Dechu, z něhož povstala má Duše,
ve jménu Posvátného Řádu Vesmíru, nyní říkám:
"UVOLŇUJI A PROPOUŠTÍM VŠECHNY VZORCE, SLIBY, POUTA A PROGRAMY,
KTERÉ MNOU DOSUD PULZOVALY JAKO ECHO BOLESTI MÝCH PŘEDKŮ.
NECHŤ JSOU TYTO OTISKY NAVRÁCENY ZPĚT SVĚTLU,
NECHŤ JSOU ROZVÁTY DO PRACHU HVĚZD,
A PROMĚNĚNY V MILOST.
KDEKOLI JSEM NESL/A CIZÍ BOLEST JAKO SVOU VLASTNÍ,
KDEKOLI JSEM MLČEL/A, ABYCH NEZÁŘIL/A,
KDEKOLI JSEM BRÁNIL/A PROUDU DARŮ DUŠE —
TAM NYNÍ OTEVÍRÁM BRÁNY. A PROCHÁZÍM.
DARY MÉ DUŠE JSOU KLÍČEM.
A SKRZE NĚ NAPLNÍM MATERIÁLNÍ CHRÁM SVÉHO BYTÍ —
FINANČNÍM BLAHEM, UKOTVENÍM, BEZPEČÍM.
NEBOŤ I HOJNOST JE TVÁŘÍ BOŽSKÉHO."
A tak jest. A tak již jest. A tak navždy jest.
Kouzlo devíti uzlů pro splnění přání »