Pětka Pentaklů

Je celá schoulená do sebe. Oči má sklopené, záměrně odvrací zrak od nádherného světla, které se line z barevného okna nad ni. Jeho krása a barevnost ji jen připomínají, co ji chybí. V porovnání s ním si připadá nevýrazná, obyčejná a vyčerpaná. Drak jako by jásal nad svým vítězstvím, zesměšňoval ji a nutil ji, aby se před nim pokořila. Objímá ji jen trní a hloží. Země k ní natahuje své trnité šlahouny a ona se od nich snaží odtáhnout. Bolestně si uvědomuje svou samotu a nevidí duši, která se vznáší na dosah, ani oči, které ji pozorují ze stínu.

Nevnímá nic ze svého okolí, úmyslné slepá vůči vnějšímu světu a nevědomky zaslepená i vůči světu vnitřnímu. Její duše volá o pomoc, ale ona si toho nevšímá. Možná jednoduše nerozumí tomu, po čem skutečné touží, natolik jsou pro ni signály jejího těla i její duše nesrozumitelné. Ztratila spojeni sama se sebou.

Pětka pentaklů poukazuje na duchovní bídu, materiální starosti, nejistotu a těžké časy. Jsou tu přehlíženy potřeby těla, převažuje pocit vyloučeni ze společnosti a ztráty. Spása však přitom není v nedohlednu. Stačí, když dokážete znovu obnovit spojeni sami se sebou a podívat se za duševní i tělesné bloky. I ten trnitý keř, který je pro ni jejím jediným společníkem, má květy.

« Čtyřka PentaklůŠestka Pentaklů »