Zášť

Propouštím potřebu dlít v zášti.

Děti vyjadřují svůj hněv velmi svobodně. Když vyrosteme, naučíme se hromadit svůj vztek a ten se mění v zášť. Sídlí v našem těle a užírá nás. V minulých letech jsem podobně jako mnoho lidí žil/a ve vězení pokrytecké zášti. Myslel/a jsem si, že mám právo zlobit se za všechno, co mi kdo udělal. Trvalo hodně dlouho, než jsem pochopil/a, že setrvávání v rozmrzelosti a zášti mi škodí víc než původní incident. Když jsem odmítal/a odpouštět, byl/a jsem to já, kdo trpěl nejvíc. Dveře do mého srdce byly zapečetěny a nedokázal/a jsem milovat. Naučil/a jsem se, že odpouštět neznamená omlouvat negativní chování druhých lidí. Zbavení se zášti mě vyvedlo z vězení. Dveře mého srdce se otevřely a ocitl/a jsem se na svobodě. Odpouštím, nechávám žít a volné se vznáším.

Propouštím a odpouštím.

Louise L. Hay

« NáboženstvíOdpovědnost »