Samota

Když ve svém životě nemáme své "druhé Já", můžeme být buď osamělí, anebo si užívat svobody, kterou samota přináší. Když u druhých nenalézáme žádnou podporu pro naše hluboce cítěné pravdy, můžeme se buď cítit izolovaně a zahořkle, nebo se radovat ze skutečnosti, že je naše vize tak silná, že přežije i mocnou lidskou potřebu souhlasu rodiny, přátel nebo kolegů. Jestliže před takovou situací stojíš, dobře si uvědom, jak jsi se rozhodl/a pohlížet na svou "samotu", a za své rozhodnutí přijmi zodpovědnost. • Pokorná postava na této kartě vyzařuje světlo, které vychází zevnitř. Jedním z nejvýznamnějších příspěvků Gautamy Buddhy duchovnímu životu lidstva bylo to, že svým žákům nepřestával opakovat: "Buďte světlem sami sobě." Každý z nás totiž v sobě musí rozvinout schopnost projít temnotou bez společníků, map a průvodců.

Jsi-li sám/a, nejsi sám/a, jsi jednoduše osamělý/á - a mezi osamělostí a samotou je obrovský rozdíl. Když jsi osamělý/á, pak myslíš na druhé, chybí ti. Osamělost je negativní stav. Máš pocit, že by bylo lepší, kdyby tu někdo byl s tebou - tvůj/tvoje kamarád/ka, manžel/ka, matka, tvůj/tvoje milý/á. Bylo by lepší, kdyby tu někdo byl, jenomže není.

Osamělost je absence druhých. Samota je přítomnost sebe samého. Samota je velmi pozitivní. Je to přítomnost, přetékající přítomnost. Jsi tak naplněn/a přítomností, že jí můžeš naplnit celý svět a nikoho jiného nepotřebuješ.

« OdvahaZměna »