Projekce

Muž a žena na této kartě si vzájemně hledí do tváře, a přitom nejsou schopni jeden druhého vidět jasně. Každý si promítá představu, kterou si utvořil ve své mysli a která nyní překrývá skutečnou tvář osoby, na niž se dívá. • Každý se někdy může zamotat do promítání svých vlastních filmů na lidi a události kolem. Stává se to tehdy, když si nejsme plně vědomi našich očekávání, tužeb a soudů; místo abychom za ně převzali zodpovědnost a přijali je, zkoušíme je přisoudit jiným. Projekce může být ďábelská nebo božská, rušivá nebo příjemná, ale pořád je to projekce - mrak, který nám brání vidět realitu takovou, jaká je. Jediné východisko je pochopit, o jakou hru se zde jedná. Až zase budete někoho posuzovat, otočte to: Opravdu to, co vidíš v druhých patří tobě? Je tvá vize jasná anebo zastřená tím, co právě chceš vidět?.

Když sedíte v kině, vždy se díváte na plátno, nikdy se nedíváte dozadu – vzadu je promítačka. Ve skutečnosti ten film na plátně vůbec není; je to jen projekce světla a stínu. Film existuje jen tam vzadu, jenomže tam se ty nikdy nedíváte. Je tam promítačka.

Tvá mysl stojí vzadu za určitou věcí, tvá mysl je také ta promítačka. Ale ty se vždycky díváš na něco jiného, protože to něco jiného je tím plátnem.

Když jsi zamilovaný/á, zdá se ti osoba nesrovnatelně krásná. Když nenávidíš, je týž člověk nejošklivější ze všech, a přitom si ani neuvědomíš, jak může být jeden a ten samý člověk tím nejošklivějším i tím nejkrásnějším zároveň...

Jediný způsob, jak dojít k pravdě je naučit se, jak být bezprostředně přítomen ve svém vnímání, jak odstranit výpomoc mysli. Toto zasahování mysli je problém, protože mysl může vytvářet jenom sny... A díky tvému nadšení začínají sny vypadat jako realita. Když jsi nadšený/á příliš, pak jsi omámený/á, jsi mimo své smysly. Pak cokoli, co vidíš, je jen tvá projekce. A existuje právě tolik světů, kolik je myslí, protože každá mysl žije ve svém vlastním světě.