Devítka Holí

Hlídka se rozhlíží ze svého místa nahoře. Jsou to věční strážci, stále bdělí a ostražití. Chrání svět před neznámým nebezpečím, které leží skryto v propasti - možná je to jen světlo a mlha na konci světa, ale oni se ještě neodvážili překročit pomyslnou hranici, aby sami pohlédli do hlubin. Vědí jen, že tu mají stát na stráži a upřené sledovat západ, kde se na sklonku každého dne ztrácí světlo.
Co přijde z noční propasti, až zhasnou poslední paprsky světla a okázale se rozloučí se sluncem? Mají strážci dost sil, aby odolali útoku? Ještě neprošli zkouškou. Každý den, zatímco se stmívá, čekají na bezejmenného nepřítele, oči upírají do tmy na západě a přemýšlejí, jestli už dnes v noci přijde. Je snadné stát hrdě ve vzpřímeném pozoru, když se jim slunce opírá do ramen. O mnoho těžší je ovšem zůstat tak stát i v tichu soumraku. Oni však vydrží, protože vědí, že jednoho dne tu budou zapotřebí.
Heslem Devítky holí je bdělost. Šetřete silami a nechte si takové rezervy, aby vás nic nezaskočilo. Je důležité se nevysílit, ale ještě důležitější je poznat, v čem vaše vnitřní síla vlastně spočívá. Někdy netušíme, že máme schopnost obstát v těžkých zkouškách, dokud se v nich neocitneme. Když si však výzvy osudu dávají načas a nepřicházejí tak rychle nebo tak často, jak bychom čekali, snadno zpohodlníme a polevíme v ostražitosti. Nejtěžším úkolem ze všech pak může být udržet pozornost.
« Osmička HolíDesítka Holí »