Vina

Vina je jednou z nejdestruktivnějších emocí, které se nás mohou zmocnit. Když někomu ublížíme nebo půjdeme proti své vlastní pravdě, budeme se samozřejmě cítit zle. Ale nechat se přemoci vinou je jako pozvat si na návštěvu migrénu. Skončíme natolik obklopeni sužujícími mraky pochybností o sobě a pocitů bezcennosti, že už neuvidíme žádnou krásu a radost, kterou se nám život snaží nabídnout. • Všichni toužíme po tom být lepší - víc milující, víc bdělí, víc pravdiví sami k sobě. Ale budeme-li se trestat za každý nezdar pocitem viny, skončíme zajati v kruhu zoufalství a beznaděje, jež nás zbaví jakékoli jasnosti ohledně sebe a situací, s nimiž se setkáme. Tak, jak jsi, jsi absolutně v pořádku a stejně tak je absolutně přirozené, když občas sejdeš z cesty. Vezmi si z toho ponaučení a jdi dál, využij tuto lekci k tomu, abys neudělal/a stejnou chybu znovu.

Tento okamžik!... tady a teď... je zapomenuto, jakmile začneš přemýšlet o dosažení něčeho. Když se probudí mysl, toužící něčeho dosáhnout, ztrácíš kontakt s rájem, ve kterém jsi. Je to jeden z nejvíce osvobozujících přístupů: osvobodí tě hned teď! Zapomeň vše o hříchu, zapomeň vše o svatosti; obojí je hloupost; obojí zničilo všechny radosti lidstva. Hříšník se cítí být vinen, takže jeho radost je ztracena. Jak se můžeš radovat ze života, když máš neustále pocity viny? Když se pořád chodíš do kostela zpovídat, že jsi tohle a tamto udělal/a špatně? Špatně, špatně a zase špatně... zdá se, že se celý tvůj život skládá jen z hříchů. Jak pak můžeš mít radost ze života? Není přece možné mít ze života potěšení. Staneš se těžkým/ou, obtěžkaným/nou. Za krkem máš jako kámen uvázanou vinu, drtí tě, nenechá tě tančit. Může snad vina tancovat, zpívat? Může snad vina milovat? Může vůbec vina žít? Ten/ta, který/á si myslí, že něco dělá špatně je vinen/na, zatížen/a, mrtvý/á aniž zemřel/a, vkročil/a již do svého hrobu.