Tajemství poznání: Za vším hledej ženu

Žena má v sobě tolik sil, že vždy dokáže ohromit své okolí. Zvládá problémy a těžká břemena, která jí osud nadělí, s lehkostí, usmívá se, i když by nejraději křičela, zpívá si, i když by nejraději plakala, pláče, když je šťastná, žertuje, když se bojí, bojuje za to, v co věří, neakceptuje ne, neboť pozná řešení. Má ale jednu chybu – stále zapomíná na to, jak je vzácná.

Přesto se mnoho duchovních domnívá, že díky současnému věku vodnáře přijde na řadu vzestup ženské energie, a bude tak potlačena mužská moc a vliv. Díky tomu bude opět ve Vesmíru, nebo spíše v rámci lidstva, nastolena rovnováha a vše bude v harmonii.

Ono je to ale trochu jinak. Muži totiž po tisíciletí ženám moc braly. A je opravdu velký rozdíl mezi tím, když svou moc získáte sami od sebe, a tím, když ji vezmete někomu jinému. A pokud někdo potlačuje práva a moc ženy, neznamená to, že má sílu, moc a nadvládu nad ženou. Právě naopak – zakrývá tak jen vlastní slabost. Svoji vnitřní slabost.

O podobný přístup se postarala i naše společnost, která vede ženy k tomu, aby se cítily takříkajíc nepatřičně. Jako kdyby nebyly dost dobré pro tento svět, jen proto, že jsou ženy a společnost v nich pěstovala vrozený pocit hanby a bezmoci. Jde o velký celosvětový problém. Ženy tu ale nejsou od toho, aby se museli za něco stydět, nebo se za něco omlouvat. Je nutné zaujmout jiný přístup mezi oběma pohlavími. Velice dlouho se dávalo za vinu „Evě“, že utrhla jablko ze stromu, které podala „Adamovi“, a tím se stala vlastně původcem hříchu. A tento tzv. původní hřích byl v naší kultuře důvodem, proč ženy krvácejí a mají porod bolestivý.

Protože přece za „Evu a její hřích“ musejí trpět všechny ženy! Proto pak také často docházelo k bezprávím páchaným na ženách.

V současnosti to už došlo tak daleko, že se mnoho žen i mužů snaží jeden druhému moc vzít. Mnoho žen, místo aby našly svoji vnitřní sílu a moc a pochopily svoji roli, se snaží bojovat o moc, peníze a spoustu dalších věcí s muži. Jedním z důsledků je, že jsme ještě více rozděleni.

Jak se ale z takového začarovaného kruhu dostat? To jediné, co každý v dané situaci může, je přijetí toho, čemu nejvíce vzdoruje. A aby to mohlo fungovat, je nutné uznat svoji mužskou a ženskou roli, podobně jako symbol JING-JANG. V něm najdeme veškerou rovnováhu protikladů. Každý obsahuje trochu z toho druhého, a přitom je ve stavu harmonie.

Jednoduše řečeno, muži se musejí naučit být pravými muži a ženy zas pravými ženami. A toho každý docílí jedině tak, že se přestane zabývat tím, co dělá to druhé pohlaví, co si myslí nebo cítí. A pochopí nejprve sám sebe a svoji roli.

Jako květina 

Žena je jako květina, o kterou když se člověk stará s patřičnou péčí a láskou, začne kvést. Její kořeny se spojí se zemí a její tělo pevné jako kmen stromu se začne tyčit do výšky. Její ruce jsou jemné a pohybují se s ladnou lehkostí, jako se pohybují větve stromu ve větru. Čím více vláhy dostane, tím více začne dávat. Její plody jsou jemné, křehké a voňavé. Pokud člověk chce správně chápat ženu, měl by umět chápat zákony přírody. Příčiny a následku. Vše je v pohybu. Nic není dokonalé, neboť se vše vyvíjí. Dnes víme více než včera, zítra budeme vědět více než dnes.

A tak, jak se vyvíjíme, tak i rosteme. Žena může tančit na rozkvetlé louce, a pod jejíma nohama bude všechno kvést. Pohybuje se s lehkostí sobě vlastní jako laň. Pozorujte laň, jak zkroušená v ledových horách pospíchá ke známému skalnímu prameni. Pije křišťálovou vodu, jejímž zdrojem je energie i život.

Nový život, který může dát jen žena svému dítěti a s láskou o něj pečovat. S radostí v srdci pozorovat každý den ten úžasný vývoj svého potomka, a přitom se cítit šťastná. Jak září dětské oči štěstím, při poznávání všeho krásného, co ho obklopuje a naplňuje radostí. A tak jako každý moudrý zahradník ví, že o své semínko se musí umět dobře postarat, tak opravdová žena přesně ví, co má dělat, aby její dítě rozkvétalo, neboť smyslem tvoření je poznání. Štěstí nespočívá v bohatství, ale v poznání sebe sama ve spojení se symbiózou přírody.

Pozorovat mraky, jak mění své nevšední tvary a kupí se do roztodivných tvarů, ve kterých hlavně děti dokážou vidět celou plejádu různých zvířat či příšer. Slyšet horský pramen, jak šumí a svobodně si protéká kolem vás, a vy ani netušíte kam. Když vidíte rozkvetlou louku, utrhnete v ní jakoukoliv květinu, kterou rozmělníte v dlaních a přivoníte, zjistíte, jako by se vám najednou v dlaních z ničeho nic vyrostla okouzlující vůně přírody, která vás vábí a hřeje, stejně jako náruč ženy. Stejně tak můžete vnímat ženské rty, které jsou jemné jako lístky růže a při prvním něžném polibku se vám podlamují kolena. Máte pocit, jako by vás začal hladit posvátný samet z Damašku, a vy najednou uvnitř sebe cítíte, jak něžný takový obyčejný polibek může být posvátný, kouzelný, ozbrojující a nekonečný, stejně jako Vesmír.

Dovolte si prožívat tyto pocity souznění, která vás učiní šťastnými. Nadarmo se neříká, že „v jednoduchosti je krása“, proto nehledejte složitost. Složitosti v životě tvoří komplikace a komplikace ovlivňují a podporují strach. Iluze, které se nikdy nestanou, a přesto si je dokážeme tak věrohodně vizualizovat, až jim nakonec uvěříme. Mají obrovský vliv na to, jak se cítíme. A přitom nic z toho, co si představujeme, se v 85 % případů stejně nikdy nestane. Je tedy nutné naučit se soustředit na to, co chceme, nikoliv neustále nechat zatěžovat naši mysl tím, co nechceme a čeho se bojíme.

Pokud se budeme soustředit na to, co chceme a po čem toužíme, pak si můžeme každý den říci: „Děkuji za vše, co ke mně v životě přichází.“

Radovan Ondráček, osobní kouč a autor projektu Jak na děti