10. duben - Vylíhnout se jako motýl

Jsi zamotán v kukle, kterou sis sám vytvořil.
Strávil jsi mnoho životů tím, že jsi kolem svého milovaného já kladl jednu vrstvu za druhou.
Nyní cítíš, že jsi v té temnotě sám, a máš strach.
Je to přesně ta situace, na kterou tvoje duše čekala.
Protože všude kolem tebe je zdánlivě neprostupná temnota, nezbývá než ji opustit, to znamená proniknout do vlastního nitra.
A hle, ve chvíli, kdy tak učiníš, dostaneš se do světla, jádra svého já, do vlastní duše.
V pouhé vteřině bude ta temná noc duše pryč.
Světlo z tvé duše vyzařuje ze samotného světelného jádra a boří všechny překážky. V podobě vrstev strachu a nejistoty tyto překážky najednou odpadávají a ty můžeš volně vzlétnout.

Meditace:

Představ si situaci, kdy jsi pevně zamotán v kukle, a vžij se do ní.
Jednotlivé vrstvy této kukly, které vznikly ze strachu, pochybností, úzkosti a podmíněného chování, se tvořily po mnoho životů.
Za pomoci andělu uzdravování se pokus jednotlivé vrstvy rozpoznat.
Když tak učiníš, ucítíš, jak paprsek zlatého světla prochází temenem tvé hlavy a míří přímo do srdce.
Odtud zlatý světelný paprsek prostoupí všemi vrstvami tvé kukly zároveň.
Ucítíš, jak jsou tyto vrstvy doslova spáleny zlatým ohněm lásky.
Jak tak hoří, cítíš se stále volnější a volnější, a najednou můžeš roztáhnout svá nádherná křídla.
Motýl se vylíhl ze své kukly a letí.
Poděkuj andělům uzdravování.
Prosím, spoj se a slaď se se zemí a ochraňuj se.

Ujištění:

Jsem připraven opustit svou kuklu.
Mé skutečné já se dostává ven ze své schránky.
Mohu vzlétnout!

« 9. duben - Soulad se Zemí11. duben - Vesmír plný hojnosti »